Formulář
Sobotní památka Panny Marie
Cyklus A / II
Sláva se nezpíváVěřím se neříká
Direktář — Slavnosti, svátky a památky Panny Marie
Direktář — Liturgické mezidobí
Ke mši používáme písně: mešní obecné: 512 ad. písně k Pánu Ježíši: 702, 707, 708, 709, 710, 711, 715, 717, 728 (OL též 784, 785, 788, 789) příležitostné: 904, 911, 917, 918 pro svůj obecnější charakter je možno používat i píseň 425 Při díkůvzdání po přijímání zpíváme děkovné písně označené M₅: z odd. 701 ad., 813, 902, 903, 907, 908, 909, 927, 928, 929 a responsoriální žalmy děkovného charakteru, např.: 631, 632, 633, 644, 649, 651, 652, 653, 656, 658, 659, 672/3, 681, 685. Na závěr zpíváme píseň aktuálně ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne pro kterou je v Kancionálu píseň, nebo např.: 905, 910 a zvl. 930.
Písně z Kancionálu
Oslovení „svatá Boží Rodičko“ přímo navazuje na Vstupní antifonu a píseň rozvíjí prosbu o Mariinu ochranu a přímluvu. Tím přesně souzní také s dnešními modlitbami za vyslyšení proseb a pomoc v trápení.
Pozdravení „Buď zdráva, Panno Maria“ odpovídá Vstupní antifoně a píseň oslavuje Marii jako Matku Mesiáše a nebeskou Královnu. Motiv Syna-Krále zvlášť dobře vystihuje dnešní oslavu Bohorodičky, která porodila Krále nebe i země.
Důvěra, že Mariina mateřská přímluva nezůstane nevyslyšena, úzce souzní s dnešními modlitbami za pomoc v trápení. Obraz hvězdy vedoucí bouří navíc vyjadřuje vytrvalou naději blízkou Evangeliu o neochabující modlitbě.
Píseň výslovně chválí Marii jako Matku Boží a Matku věřících a prosí o její přímluvu u Syna. Její důvěřivý motiv kotvy naděje dobře doplňuje Evangelium o vytrvalé modlitbě.
Sloka 1 oslavuje věčného Boha, který se stal jedním z nás a z Marie přijal lidský život. Označení Boha za Tvůrce a Krále přesně rozvíjí Vstupní antifonu o Marii, jež porodila Krále nebe i země.
Píseň výrazně oslavuje Mariino Boží mateřství a tajemství Syna spočívajícího v jejím lůně. Litanijní tituly Bohorodičky a přímluvkyně dobře vystihují mariánskou povahu dne.
Maria je zde oslovována jako Královna nebe a země, Matka věřících a svatyně Kristova. Opakovaná prosba, aby za nás prosila Syna, odpovídá dnešním modlitbám zdůrazňujícím její přímluvu.
Antifona vzývá Marii jako Královnu, Matku milosrdenství a orodovnici a ukazuje ke Kristu, požehnanému plodu jejího života. Tím se přibližuje Antifoně k přijímání, která blahoslaví Pannu nosící Syna věčného Otce.
Opakované „oroduj za nás“ vyjadřuje vytrvalou prosbu a důvěru v Mariinu mateřskou pomoc. Motiv posily ve slabostech a starostech přímo odpovídá dnešní prosbě, aby Bůh na Mariinu přímluvu obrátil trápení v radost.
Píseň děkuje za Marii jako Boží Matku, bránu nebe a útočiště trpících. Její trpělivost bez reptání ji představuje také jako vzor služby a věrnosti, jak ji připomíná dnešní modlitba po přijímání.
Refrén oslavuje Marii jako Matku vtělené Moudrosti, zdroj milosti a Matku radosti. Trojiční pohled na její vyvolení zdůrazňuje, že je skutečně Bohorodičkou, což je ústřední motiv dnešních antifon.
Píseň rozvíjí Mariino Boží mateřství, panenskou čistotu a její ctnosti jako vzor pro věřící. Závěrečná prosba, aby nás Boží Rodička představila svému Synu, odpovídá dnešnímu důrazu na její přímluvu.
Maria je oslavována jako nebeská Hvězda, Brána nebes a Nová Eva, která vede své děti ke Kristu. Prosba o její mateřskou přímluvu dobře zapadá do dnešní památky a modliteb za ochranu v trápení.
Mariin chvalozpěv představuje její pokoru, víru a odevzdanost Božímu dílu spásy. Píseň tak podporuje dnešní prosbu, abychom se podle Mariina příkladu dali do služeb díla spásy.
Obraz Marie jako Jitřní hvězdy předcházející Slunci věčné spásy jasně ukazuje její vztah ke Kristu. Závěrečné zdůraznění jejích ctností ji zároveň představuje jako vzor víry a života.