33. neděle v mezidobí
Cyklus A / II
Sláva se zpíváVěřím se říká
Direktář — 33. neděle v mezidobí, cyklus A
Druhý příchod Krista: 519
Direktář pro varhaníky, s. 26
Direktář — Na závěr podle okolních svátků
Na závěr lze zpívat píseň ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne, pro kterou je v Kancionálu píseň: Svátek Posvěcení lateránské baziliky (po 9. 11.): 917, 918 Památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka (čt 12. 11.): 910 Památka sv. Anežky České, panny (pá 13. 11.): 836, 838/7. sl. Nezávazná památka Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla (st 18. 11.): 826, 827
Písně z Kancionálu
Píseň o bdělosti je určena pro závěrečné neděle liturgického roku; výzva k bdělosti a očekávání Pána odpovídá Druhému čtení (zůstaňme bdělí a střízliví) i eschatologickému rámci podobenství o hřivnách.
Sloka 1 přímo odráží chválu statečné ženy z Prvního čtení (Př 31,30) – ženy, která ctí Hospodina a zaslouží si chválu.
Mešní píseň, jejíž sloka 7 odráží slova pána z evangelia o věrném služebníkovi a věčné odměně (Mt 25,21).
Prosba o bdělé srdce, aby se člověk nevzdálil Bohu, odpovídá výzvě k bdělosti z Druhého čtení.
Obětování vlastní práce a všeho, co mám, vyjadřuje správcovství svěřených darů z podobenství o hřivnách.
Obraz kmene a ratolestí nesoucích plody víry, lásky a naděje cituje Aklamaci (Jan 15,5) o nesení ovoce.
Touha být blíž Bohu odpovídá Antifoně k přijímání: mé štěstí je být nablízku Bohu.
Sloka 2 prosí o sílu ve stavovských povinnostech a posvěcení práce, což odráží věrnou službu služebníků i práci statečné ženy.
Sloka 6 cituje Aklamaci o kmeni a ratolesti a sloka 7 prosí o odměnu věrnosti při posledním soudu; postní ladění je však méně vhodné.
Kristus, Pán dějin, s eschatologickým voláním Maranatha ke konci liturgického roku.
Touha víc dávat nežli brát a sloužit bližním vyjadřuje plodné využití svěřených darů.
Boží setba přinášející hojnou úrodu ladí s motivem rozmnožených hřiven a nesení ovoce.
Hlásání blízkého království ladí s eschatologickým důrazem Druhého čtení o dni Páně.
Salve Regina se tradičně zpívá v období do adventu; prosba o spatření Krista po putování odpovídá závěru liturgického roku.
Boží věrnost a touha duše po Bohu ve dne i v noci volně odpovídá Vstupní antifoně o Bohu, který vyslýchá své volající.