Čtvrtek 31. týdne v mezidobí
Cyklus A / II
Sláva se nezpíváVěřím se neříká
Direktář — Dny modliteb za zemřelé
Direktář — Liturgické mezidobí
Ke mši používáme písně: mešní obecné: 512 ad. písně k Pánu Ježíši: 702, 707, 708, 709, 710, 711, 715, 717, 728 (OL též 784, 785, 788, 789) příležitostné: 904, 911, 917, 918 pro svůj obecnější charakter je možno používat i píseň 425 Při díkůvzdání po přijímání zpíváme děkovné písně označené M₅: z odd. 701 ad., 813, 902, 903, 907, 908, 909, 927, 928, 929 a responsoriální žalmy děkovného charakteru, např.: 631, 632, 633, 644, 649, 651, 652, 653, 656, 658, 659, 672/3, 681, 685. Na závěr zpíváme píseň aktuálně ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne pro kterou je v Kancionálu píseň, nebo např.: 905, 910 a zvl. 930.
Písně z Kancionálu
Všech šest slok cituje dnešní Aklamaci „Pojďte ke mně všichni“ (Mt 11,28). Pozvání hříšníka ke Kristu a vysvobození z jha hříchu přímo souzní s radostí nad obrácením v Evangeliu.
Sloka 6 cituje dnešní Aklamaci o Kristově pozvání unavených a obtížených. Ježíšovo Srdce jako útočiště hříšníků a zdroj odpuštění zároveň odpovídá Evangeliu o přijímání ztracených.
Sloka 5 cituje dnešní Aklamaci „Pojďte, kdo jste obtížení“ (Mt 11,28). Kristova láska rozptylující temnotu hříchu dobře doplňuje evangelní výzvu k obrácení.
Sloka 6 oslavuje Dobrého pastýře, který zná ovce jménem a dává za ně život; tím sdílí ústřední pastýřský obraz dnešního Evangelia. Refrén navíc vyznává Krista jako Cestu a Život, což souzní s Antifonou k přijímání.
Sloka 3 oslovuje Krista jako Pastýře a prosí jej o vedení do země věčného života. Tento obraz navazuje na Evangelium o hledané ovci i na Antifonu k přijímání o cestě k životu.
Vyznání Ježíše jako nejvyššího dobra a naprosté závislosti na něm dobře odráží První čtení, v němž Pavel pokládá všechno za škodu proti nesmírné ceně poznání Krista.
Opakovaný motiv hledání a nalezení Krista rozvíjí výzvu Žalmu „hledejte stále jeho tvář“. Současně volně odpovídá evangelnímu obrazu vytrvalého hledání toho, co se ztratilo.
Sloka 1 připomíná přijetí kajícího hříšníka a sloka 5 představuje Krista jako toho, kdo uzdravuje padlé. Píseň tak vystihuje evangelní pohoršení nad tím, že Ježíš přijímá hříšníky.
Píseň spojuje vítězství Boží lásky nad hříchem s radostí člověka, který se setká s Kristem. Tím volně odráží radost v nebi nad jediným obráceným hříšníkem z Evangelia.
Osobní hledání Ježíše odpovídá výzvě Žalmu hledat Hospodina a jeho tvář. Vyznání Krista jako chleba a posily zároveň vyjadřuje rozhodnutí dát mu přednost před vším ostatním, jak činí Pavel v Prvním čtení.
Refrén staví do středu hledání Krista a jeho pozvání k osobnímu společenství. Tento motiv se pojí se Žalmem o hledání Hospodina, i když vychází z jiné evangelní události než dnešní podobenství.
Sloka 1 děkuje za Boží milosrdenství vůči hříšníkům a sloka 6 zobrazuje věřící jako stádo závislé na svém Pánu. Oba motivy volně navazují na Evangelium o Pastýři hledajícím ztracenou ovci.
Sloka 4 představuje Krista, který vychází člověku vstříc s odpuštěním, a sloka 2 vybízí k naslouchání Božímu slovu. To odpovídá Evangeliu, kde hříšníci přicházejí k Ježíši, aby ho slyšeli a byli přijati.
Sloka 1 prosí o obrácení a sloka 5 vítá Krista jako hosta přinášejícího vykoupení. Kajícný motiv souzní s evangelní radostí nad hříšníkem, který se obrátí.
Prosba ke Kristu o očištění duše od hříchu a ochranu před záhubou volně rozvíjí téma obrácení z Evangelia. Důraz na Krista jako Dárce spásy také připomíná, že záchrana ztraceného je jeho dílem.