Středa po 1. neděli adventní
Cyklus B / I
Sláva se nezpíváVěřím se neříká
Direktář — Doba adventní
Hrajeme písně z odd. 101 ad. Advent má dvě části rozdílného charakteru: 1. Období od začátku adventu do 16. prosince — hlavní myšlenka je druhý Kristův příchod ve slávě. 2. Předvánoční týden od 17. do 24. prosince — liturgie připomíná události bezprostředně předcházející narození Páně. Tuto skutečnost je dobré zohlednit i při výběru písní ve všední dny, např. v prvním období zvl.: 101, 109, 121, 123, 126, 127, 128, 129; v předvánočním týdnu zvl.: 102–117, 122, 124, 130. Je dobrou tradicí zpívat přede mší ve všední dny 101 a v neděle 128. K přijímání podle potřeby přidáváme písně označené M₄, např. 106, 107, 108, 114–116, 127, též 603. Po mši jsou vhodné zvl. 117 (124, 140). Nezpívá se Sláva na výsostech Bohu (vyjma slavností a svátků).
Písně z Kancionálu
Zvolání „Ejhle, Hospodin přijde“ těsně navazuje na Vstupní antifonu o Pánu, který přijde bez prodlení. Zároveň zachovává výrazný adventní tón očekávání Spasitele.
Refrén „Ejhle, přijde Pán a Bůh náš“ přímo rozvíjí zvěst Vstupní antifony i verše před Evangeliem. Výzva k přípravě srdce odpovídá dnešnímu očekávání setkání s Pánem.
Výzva k bdělosti a připravenosti na příchod Ženicha přesně odpovídá dnešnímu verši před Evangeliem. Obraz prostřeného stolu a věčné hostiny navíc propojuje První čtení s modlitbou o účast na nebeské hostině.
Přicházející Kristus je zde zároveň nebeským Hostem a chlebem, který sytí svůj lid. To dobře propojuje adventní očekávání s Evangelium o sedmi chlebech a nasyceném zástupu.
Píseň spojuje prosbu o příchod Spasitele s obrazem Pána, který se dává jako chléb a zve k hostině. Tím vystihuje mesiášskou hostinu z Prvního čtení i nasycení zástupu v Evangeliu.
Trojí příchod Krista vrcholí jeho přítomností v chlebu a víně, což dává adventnímu očekávání konkrétní pokrmový obraz. Motiv zrna a chleba volně navazuje na dnešní Evangelium o nasycení zástupu.
Píseň představuje Kristův příchod také skrze uzdravování a hlásání spásy. Tím se výrazně přibližuje dnešnímu Evangeliu, v němž Ježíš na hoře uzdravuje nemocné a pečuje o hladový zástup.
Adventní prosba „Přijdi, Pane“ je spojena s Kristem jako pokrmem duše. Tento motiv odpovídá dnešnímu očekávání Pána, který přichází zachránit svůj lid a sytí zástup chlebem.
Spojení titulů Pastýř a pravý Chléb propojuje dnešní Žalm o Hospodinu-pastýři s Evangelium o nasycení zástupu. Výhled do země věčně živých připomíná také zaslíbenou nebeskou hostinu.
Píseň oslavuje Krista jako Dobrého pastýře a jako toho, kdo podává chléb hladovým. Závěrečné volání Maranatha zachovává jasný adventní rozměr očekávání jeho příchodu.
Kristus je představen jako pastýř a zachránce ztraceného stádce, což souzní s dnešním Žalmem. Mariina ochota přijmout Boží vůli zároveň nabízí výrazný vzor adventní připravenosti.
Touha po Božím pokrmu a po zasednutí u nebeského stolu navazuje na hostinu z Prvního čtení i na nasycení zástupu. Píseň však rozvíjí tyto motivy obecněji než výše postavené adventní zpěvy.
Kristus přichází jako vzácný Host, který navštěvuje lidská srdce a přináší jim světlo a útěchu. Motiv čtverého příchodu dobře odpovídá adventní přípravě na setkání s Pánem.
Adventní mariánská antifona připomíná, že očekávaný Spasitel přichází skrze panenské mateřství Marie. Tituly Brána nebes a přímluvkyně spásy doplňují dnešní výhled k věčnému životu.
Krátké zvolání o blízkosti Božího království podporuje naléhavost adventního očekávání. Připomíná, že Pán přichází v Božím čase a věřící mají být připraveni na setkání s ním.