Formulář
Sobota 32. týdne v mezidobí
Cyklus A / II
Sláva se nezpíváVěřím se neříká
Direktář — Liturgické mezidobí
Ke mši používáme písně: mešní obecné: 512 ad. písně k Pánu Ježíši: 702, 707, 708, 709, 710, 711, 715, 717, 728 (OL též 784, 785, 788, 789) příležitostné: 904, 911, 917, 918 pro svůj obecnější charakter je možno používat i píseň 425 Při díkůvzdání po přijímání zpíváme děkovné písně označené M₅: z odd. 701 ad., 813, 902, 903, 907, 908, 909, 927, 928, 929 a responsoriální žalmy děkovného charakteru, např.: 631, 632, 633, 644, 649, 651, 652, 653, 656, 658, 659, 672/3, 681, 685. Na závěr zpíváme píseň aktuálně ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne pro kterou je v Kancionálu píseň, nebo např.: 905, 910 a zvl. 930.
Písně z Kancionálu
Sloka 3 výrazně odráží Evangelium obrazem duše, která po Bohu prahne a volá k němu ve dne i v noci. Důvěra v Boží věrnou přítomnost podporuje vytrvalou modlitbu bez ochabnutí.
Sloka 1 přímo cituje závěrečnou otázku dnešního Evangelia, zda Syn člověka nalezne při svém příchodu víru. Tato přesná shoda odůvodňuje použití písně i mimo její obvyklý postní rámec.
Sloka 3 oslovuje Krista jako Pastýře a pravý Chléb, čímž spojuje pastýřský obraz Antifony k přijímání s důvěrou v jeho vedení. Prosba o provázení nocí zároveň ladí s vytrvalostí ve víře.
Výzva k bdělosti a očekávání Pánova příchodu rozvíjí otázku Evangelia, zda Syn člověka nalezne na zemi víru. Maranatha ve sloce 6 dává této vytrvalosti jasný eschatologický cíl.
Prosba o bdělé, pevné a nezlomné srdce odpovídá Ježíšově výzvě stále se modlit a neochabovat. Píseň zdůrazňuje stálost ve zkouškách i úplné odevzdání Bohu.
Obraz Církve jako domova otevřeného všem a sdílení mezi Božími dětmi dobře navazuje na První čtení o Gájově pohostinnosti vůči bratřím a cizincům. Motiv Ducha pravdy připomíná spolupráci při hlásání pravdy.
Sloka 6 představuje Krista jako Dobrého pastýře, který zná ovce jménem a dává za ně život, což rozvíjí Antifonu k přijímání. Opakované Maranatha se pojí s očekáváním příchodu Syna člověka v Evangeliu.
Sloka 5 prosí o víru, která pohne skálou, a obrací se ke Kristu jako k Cestě, Pravdě a Životu. Tím odpovídá závěrečné otázce Evangelia po vytrvalé víře při příchodu Syna člověka.
Prosba, abychom pravdu poznali a podle ní jednali, navazuje na První čtení o spolupracovnících při hlásání pravdy. Naslouchání Božímu slovu zde ústí do konkrétní věrnosti.
Opakovaná prosba být stále blíž Bohu vyjadřuje vytrvalost v modlitbě i během utrpení. Sloka 4 zároveň rozvíjí činnou bratrskou lásku, kterou První čtení chválí u Gája.
Prosba stát se nástrojem pokoje a více dávat než přijímat odpovídá Gájově nezištné pomoci bratřím a misionářům v Prvním čtení. Píseň převádí víru do konkrétní služby a štědrosti.
Vytrvalé hledání Ježíše a prosba o posílení víry, naděje a lásky mají charakter stálé modlitby. Sloka 6 výslovně prosí o vytrvání v ctnosti a poslušnost Božímu hlasu.
Píseň zdůrazňuje Boží poslání a závěrečné vyslání věřících jako svědků, což souzní s Prvním čtením o lidech, kteří se vydali na cestu pro Ježíšovo jméno. Boží láska se zde proměňuje v podporu evangelizačního díla.
Sloka 3 prosí Krista o vytrvalost v pokušení a o posvěcení každodenní práce. Volně tak podporuje hlavní výzvu Evangelia neochabovat a setrvat ve víře.
Sloka 4 spojuje víru, lásku a naději s plodným životem v Kristu. Jde o obecnější doplnění dnešní výzvy k vytrvalé víře a činné lásce vůči bratřím.