Památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka
Cyklus A / II
Sláva se nezpíváVěřím se neříká
Direktář — Památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka
Na závěr 910
Direktář pro varhaníky, s. 44
Direktář — Liturgické mezidobí
Ke mši používáme písně: mešní obecné: 512 ad. písně k Pánu Ježíši: 702, 707, 708, 709, 710, 711, 715, 717, 728 (OL též 784, 785, 788, 789) příležitostné: 904, 911, 917, 918 pro svůj obecnější charakter je možno používat i píseň 425 Při díkůvzdání po přijímání zpíváme děkovné písně označené M₅: z odd. 701 ad., 813, 902, 903, 907, 908, 909, 927, 928, 929 a responsoriální žalmy děkovného charakteru, např.: 631, 632, 633, 644, 649, 651, 652, 653, 656, 658, 659, 672/3, 681, 685. Na závěr zpíváme píseň aktuálně ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne pro kterou je v Kancionálu píseň, nebo např.: 905, 910 a zvl. 930.
Písně z Kancionálu
Píseň o mučednících, kteří prolitím krve vydali svědectví víry – přesně jako sv. Josafat, jehož krev za víru připomíná modlitba nad dary; sloky 2 a 6 prosí o statečnost a sílu z Těla Páně (chléb silných).
Oslava mučedníků v bílých rouchách; sloka 9 prosí o ochotu milovat Krista víc než vlastní život, což odpovídá Antifoně k přijímání o ztrátě života pro Krista.
Píseň o jednotě Církve s Kristovou modlitbou „ať jsou jedno“ – sv. Josafat položil život za jednotu církve, jak zdůrazňuje modlitba po přijímání.
Píseň o společenství svatých; sloka 5 zmiňuje chléb života jako zdroj odvahy mučedníků a sloka 6 povolání následovat stopy svatých.
Sloka 4 rozvíjí paradox „kdo ztrácí, nalézá“ podle Antifony k přijímání (Mt 10,39); prosba být nástrojem pokoje odpovídá Josafatově službě smíření.
Sloka 4 cituje obraz vinného kmene a ratolestí z Aklamace (Jan 15,5) a sloka 5 prosí o jednotu v jednom Duchu.
Sloka 1 cituje Kristovu prosbu o jednotu (Jan 17,21) a sloka 3 sebedarující lásku do krajnosti – blízké oběti biskupa Josafata za jednotu církve.
Sloka 1 odráží dnešní Evangelium o Božím království mezi námi (Lk 17,21); sloka 2 mluví o přátelích místo sluhů jako list Filemonovi o Onezimovi jako bratru.
Sloka 6 cituje Aklamaci „ty jsi kmen a já ratolest“; postní charakter ostatních slok je však méně vhodný, lze zpívat výběrově.
Antifona o jednom chlebu a jednom těle vyjadřuje eucharistickou jednotu církve, za niž sv. Josafat zemřel.
Bratrská láska jako místo Boží přítomnosti – rezonuje s Prvním čtením o přijetí Onezima jako drahého bratra.
Prosba o sjednocení národů Evropy v Duchu odpovídá Josafatovu dílu jednoty východní a západní církve.
Eschatologická bdělost a příchod Pána ve slávě odpovídají Evangeliu o dni Syna člověka jako blesku.
Sloka 6 o Dobrém pastýři, který dává život za ovce, připomíná biskupa-mučedníka; Maranatha souzní s očekáváním dne Syna člověka.
Krátké zvolání o blízkosti nebeského království navazuje na otázku farizeů v Evangeliu, kdy přijde Boží království.