32. neděle v mezidobí
Cyklus A / II
Sláva se zpíváVěřím se říká
Direktář — 32. neděle v mezidobí, cyklus A
Druhý příchod Krista: 519
Direktář pro varhaníky, s. 26
Direktář — Dny modliteb za zemřelé
Direktář — Na závěr podle okolních svátků
Na závěr lze zpívat píseň ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne, pro kterou je v Kancionálu píseň: Svátek Posvěcení lateránské baziliky (po 9. 11.): 917, 918 Památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka (čt 12. 11.): 910 Památka sv. Anežky České, panny (pá 13. 11.): 836, 838/7. sl.
Direktář pro varhaníky, s. 27
Písně z Kancionálu
Sloky 1–2 přímo citují dnešní Evangelium o deseti pannách, hořících lampách a bdělém očekávání Ženicha. Sloka 4 navíc opakuje půlnoční výzvu: „Vyjděte vstříc Ženichovi.“
Sloky 1–8 soustavně odrážejí dnešní Evangelium i Aklamaci: Kristův příchod, bdělost, připravenost a nečekanou hodinu. Sloka 6 připojuje vzkříšení mrtvých, a tím se pojí také s Druhým čtením.
Prosba o „bdělé srdce“ přesně vystihuje závěrečnou výzvu dnešního Evangelia. Sloka 3 navíc spojuje hledání Boha s moudrostí, která nalézá cestu Boží vůle, a tak navazuje na První čtení.
Sloka 5 vyjadřuje naději, že smrt bude proměněna ve slavné vzkříšení a člověk bude navěky u Boha. Tím silně odráží Druhé čtení o vzkříšení zemřelých a trvalém společenství s Pánem.
Sloka 5 o odevzdání duše při smrti a těla při zmrtvýchvstání odpovídá naději Druhého čtení. Důvěra v Krista jako nejvyšší dobro zároveň podporuje postoj připraveného očekávání.
Opakované „Maranatha“ vyjadřuje očekávání Kristova příchodu, které prostupuje Evangelium i Druhé čtení. Sloka 6 představuje Krista jako Dobrého pastýře a výrazně se tak pojí s dnešní antifonou „Hospodin je můj pastýř“.
Prosba o Boží moudrost, světlo a schopnost rozlišit pravdu od bludu rozvíjí motiv prozíravosti z Prvního čtení i Evangelia. Zdůrazňuje také nutnost podle poznané pravdy jednat.
Sloka 3 připomíná, že konec života může přijít nečekaně, a naléhá na včasnou připravenost. Tento motiv dobře odpovídá Aklamaci i závěrečnému „neznáte den ani hodinu“ v Evangeliu.
Krátká proklamace blízkosti nebeského království navazuje na úvod dnešního podobenství a zdůrazňuje rozhodující Boží čas. Naléhavý tón podporuje bdělost před příchodem Pána.
Hledání Krista odpovídá Prvnímu čtení o moudrosti, kterou nalézají ti, kdo ji milují a hledají. Obraz živého pramene zároveň volně navazuje na žízeň po Bohu v dnešním Žalmu.
Kristus je hned v první sloce oslavován jako Pastýř, což se pojí s dnešní antifonou „Hospodin je můj pastýř“. Závěrečná prosba o uvedení do nebeského společenství doplňuje eschatologickou naději dne.
Sloka 4 pracuje s obrazem Krista stojícího u zavřených dveří a vybízí, aby mu člověk připravil své nitro. Připomíná tak zavřené dveře z Evangelia a nutnost přijmout Pána včas.
Vyznání Kristova budoucího příchodu, vzkříšení mrtvých a života budoucího věku odráží Druhé čtení. Píseň však rozvíjí tato témata jen jako část širšího vyznání víry.
Krista oslovuje jako věčnou Moudrost a zároveň vyznává vzkříšení těla, čímž propojuje První a Druhé čtení. Shoda je však obecnější než u písní zaměřených přímo na bdělost a příchod Pána.
Sloka 3 přímo odráží dnešní Žalm slovy o duši, která po Bohu prahne a hledá ho. Protože však opakuje právě motiv již zpívaného responsoriálního žalmu, je její vhodnost výrazně snížena.