Úterý 30. týdne v mezidobí
Cyklus A / II
Sláva se nezpíváVěřím se neříká
Direktář — Říjen
V měsíci říjnu jsou věřící vyzýváni k hojnější modlitbě růžence. Při společných růžencových pobožnostech je vhodné mezi desátky hrát příslušné sloky písně 814 (1.–5. sl. růženec radostný, 6.–10. sl. růženec bolestný, 11.–15. sl. růženec slavný, sloky k růženci světla jsou uvedeny na konci této brožurky).
Direktář pro varhaníky, s. 42
Direktář — Liturgické mezidobí
Ke mši používáme písně: mešní obecné: 512 ad. písně k Pánu Ježíši: 702, 707, 708, 709, 710, 711, 715, 717, 728 (OL též 784, 785, 788, 789) příležitostné: 904, 911, 917, 918 pro svůj obecnější charakter je možno používat i píseň 425 Při díkůvzdání po přijímání zpíváme děkovné písně označené M₅: z odd. 701 ad., 813, 902, 903, 907, 908, 909, 927, 928, 929 a responsoriální žalmy děkovného charakteru, např.: 631, 632, 633, 644, 649, 651, 652, 653, 656, 658, 659, 672/3, 681, 685. Na závěr zpíváme píseň aktuálně ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne pro kterou je v Kancionálu píseň, nebo např.: 905, 910 a zvl. 930.
Písně z Kancionálu
Krátká antifona soustřeďuje pozornost přímo na blízkost Božího království, jehož nenápadný příchod evangelium znázorňuje hořčičným zrnkem a kvasem.
Prostý tón písně o Kristu, příteli dětí, dobře navazuje na Aklamaci o tajemství odhaleném maličkým. Současně zve na společnou cestu do Božího království.
Sloka 1 prosí o jednotu v živém těle Církve a sloka 3 rozvíjí Kristovu lásku až do krajnosti. Tím výrazně odpovídají Prvnímu čtení o Kristu, který miluje Církev a vydává za ni sám sebe.
Touha duše po Bohu ve sloce 3 úzce souzní se Vstupní antifonou, která vybízí hledat Hospodina a jeho tvář. Píseň zároveň zdůrazňuje Boží věrnost vůči slabým.
Sloka 2 představuje Boží slovo jako setbu, která mění poušť v úrodné pole. Tento obraz dobře rozvíjí Evangelium o nepatrném semeni, z něhož působením Boha vyrůstá něco velikého.
Píseň vyznává Krista jako hlavu nerozdělené Církve a věřící jako jeho tělo. Tím konkrétně navazuje na První čtení o Kristu, Církvi a vzájemné úctě jejích údů.
Opakované hledání Kristova příbytku odpovídá Vstupní antifoně o hledání Hospodinovy tváře. Sloka 1 navíc hlásá Boží království přítomné mezi lidmi, což doplňuje dnešní Evangelium.
Sloka 5 prosí o spojení věřících v jediném těle a celá píseň vede k sebeobětování. Oba motivy souvisejí s Prvním čtením o Církvi jako Kristově těle a o lásce, která se vydává.
Sloka 2 zobrazuje Krista jako rozsévače semene pravdy. Jde o blízkou, i když ne totožnou paralelu k hořčičnému zrnku z Evangelia a k růstu Božího království.
Sloka 3 prosí, aby se srdce stalo úrodnou půdou pro Kristovo símě. Motiv setby a růstu volně rozvíjí obraz hořčičného zrnka z Evangelia.
Antifona zdůrazňuje, že mnozí tvoří jedno tělo. Tím doplňuje První čtení, podle něhož je Kristus hlavou Církve a věřící jsou údy jeho těla.
Obraz kmene a ratolestí nesoucích plody víry, naděje a lásky vyjadřuje postupný růst života z Boha. Jednota v jednom Duchu zároveň doplňuje ekleziologický motiv Prvního čtení.
Píseň prosí o sjednocení v jeden živý chrám a otevřeně vyznává obtížnost úplného sebedarování. Právě sebedarující láska je jádrem obrazu Krista a Církve v Prvním čtení.
Prosba o víru, lásku a úplné odevzdání se Bohu přímo rozvíjí dnešní Vstupní modlitbu za rozmnožení víry, naděje a lásky. Motiv rozumu hledajícího Boha souzní také se Vstupní antifonou.
Sloka 2 představuje rodinu jako malou Církev a ženu jako tvůrkyni příbytku lásky. To konkrétně doplňuje První čtení o manželství jako obrazu vztahu Krista a Církve.