30. neděle v mezidobí
Cyklus A / II
Sláva se zpíváVěřím se říká
Direktář — Říjen
V měsíci říjnu jsou věřící vyzýváni k hojnější modlitbě růžence. Při společných růžencových pobožnostech je vhodné mezi desátky hrát příslušné sloky písně 814 (1.–5. sl. růženec radostný, 6.–10. sl. růženec bolestný, 11.–15. sl. růženec slavný, sloky k růženci světla jsou uvedeny na konci této brožurky).
Direktář pro varhaníky, s. 42
Direktář — Na závěr podle okolních svátků
Direktář — Liturgické mezidobí
Ke mši používáme písně: mešní obecné: 512 ad. písně k Pánu Ježíši: 702, 707, 708, 709, 710, 711, 715, 717, 728 (OL též 784, 785, 788, 789) příležitostné: 904, 911, 917, 918 pro svůj obecnější charakter je možno používat i píseň 425 Při díkůvzdání po přijímání zpíváme děkovné písně označené M₅: z odd. 701 ad., 813, 902, 903, 907, 908, 909, 927, 928, 929 a responsoriální žalmy děkovného charakteru, např.: 631, 632, 633, 644, 649, 651, 652, 653, 656, 658, 659, 672/3, 681, 685. Na závěr zpíváme píseň aktuálně ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne pro kterou je v Kancionálu píseň, nebo např.: 905, 910 a zvl. 930.
Písně z Kancionálu
Antifona Ubi caritas — Bůh přebývá tam, kde je láska, což přesně vystihuje dnešní evangelium o největším přikázání lásky k Bohu a bližnímu.
Kristus trpící v hladovějících a lhostejnost, která nám brání ho v nich vidět (sloka 5) — přímo rozvíjí lásku k bližnímu z evangelia i ochranu vdov a přistěhovalců z prvního čtení.
Prosba o srdce, které celé patří Bohu, a odevzdání v lásce (sloka 3) odpovídá výzvě milovat Boha celým srdcem, duší i myslí.
Kristus jako Cesta, Pravda a Život v refrénu, Dobrý pastýř a hostina lásky — silný kristologický chvalozpěv vhodný pro nedělní mši v mezidobí.
Sloka 4 spojuje lásku k Bohu s láskou k bratřím po vzoru toho, kdo dal život za hříšné — dvojice přikázání z dnešního evangelia.
Bůh jako Láska, která se dává (sloka 6), a poslání Syna ke zraněnému světu — rozvíjí motiv Boží lásky jako základu přikázání lásky.
Doutnající knot a nalomená třtina vyjadřují Boží soucit se slabými, který zaznívá v prvním čtení o vdově, sirotku a chudákovi; sloka 3 o duši prahnoucí po Bohu odpovídá vstupní antifoně o hledání Boží tváře.
Prosba o poznání Boží vůle a jednání podle pravdy odpovídá dnešní otázce po největším přikázání Zákona.
Refrén „učiň si v mém srdci chrám" odráží verš před evangeliem (Jan 14,23) o Otci a Synu, kteří přijdou k tomu, kdo miluje.
Kristus jako host vstupující do otevřené duše (sloka 2) navazuje na dnešní aklamaci Jan 14,23 o Božím příchodu k tomu, kdo zachovává slovo.
Refrén „jeho láska je věčná" a motiv vedení pouští navazuje na Exodus z prvního čtení a na Boží soucit.
Sloka 3 o Bohu, který zvedá slabého z prachu a chrání bezmocné, koresponduje s ochranou vdovy, sirotka a chudáka v prvním čtení.
Důvěra v Boha jako skálu a útočiště v tísni ladí s dnešním žalmem „Miluji tě, Hospodine, má sílo".
Milosrdenství nad obětí a sebedarování jako lámání chleba (sloka 4) vystihuje etické jádro dnešních čtení.
Sloka 3 o lásce, která vítězí nad svárem a zlem, prostě vyjadřuje dnešní přikázání lásky.