Formulář
Sobotní památka Panny Marie
Cyklus A / II
Sláva se nezpíváVěřím se neříká
Direktář — Slavnosti, svátky a památky Panny Marie
Direktář — Říjen
V měsíci říjnu jsou věřící vyzýváni k hojnější modlitbě růžence. Při společných růžencových pobožnostech je vhodné mezi desátky hrát příslušné sloky písně 814 (1.–5. sl. růženec radostný, 6.–10. sl. růženec bolestný, 11.–15. sl. růženec slavný, sloky k růženci světla jsou uvedeny na konci této brožurky).
Direktář pro varhaníky, s. 42
Direktář — Liturgické mezidobí
Ke mši používáme písně: mešní obecné: 512 ad. písně k Pánu Ježíši: 702, 707, 708, 709, 710, 711, 715, 717, 728 (OL též 784, 785, 788, 789) příležitostné: 904, 911, 917, 918 pro svůj obecnější charakter je možno používat i píseň 425 Při díkůvzdání po přijímání zpíváme děkovné písně označené M₅: z odd. 701 ad., 813, 902, 903, 907, 908, 909, 927, 928, 929 a responsoriální žalmy děkovného charakteru, např.: 631, 632, 633, 644, 649, 651, 652, 653, 656, 658, 659, 672/3, 681, 685. Na závěr zpíváme píseň aktuálně ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne pro kterou je v Kancionálu píseň, nebo např.: 905, 910 a zvl. 930.
Písně z Kancionálu
Oslovení „svatá Boží Rodičko“ přímo přebírá ústřední titul vstupní antifony. Prosba o ochranu a přímluvu zároveň odpovídá dnešním modlitbám k Bohu na přímluvu Panny Marie.
Sloka 2 oslavuje Mariino božské mateřství a sloka 8 ji vzývá jako Boží Rodičku a Matku spásy. Tím přesně vystihuje Marii, která porodila Krále a dala se do služby díla spásy.
Píseň zdraví Pannu Marii a ve sloce 4 ji oslavuje jako Matku, která zrodila Mesiáše ke spáse. To úzce souzní se vstupní antifonou o Bohorodičce, jež porodila věčného Krále.
Maria je zde výslovně Matkou Boží i Matkou věřících a přímluvkyní u svého Syna. Píseň tak spojuje božské mateřství s přímluvou, o niž prosí dnešní mešní modlitby.
Sloka 1 vyznává, že věčný Bůh se stal jedním z nás a dítě spásy nám bylo dáno z Marie. Obraz živých kamenů ve sloce 3 navíc doplňuje První čtení o růstu a jednotě Kristova těla.
Sloka 3 představuje Marii jako stánek, který si Stvořitel vyvolil pro přijetí lidství. Tento obraz výrazně rozvíjí dnešní oslavu Matky Boží, jež nosila Syna věčného Otce.
Magnificat dává zaznít Mariině pokoře a ochotě sloužit Božímu dílu, což odpovídá závěrečné prosbě, abychom se jejím příkladem dali do služby spásy. Sloky 3–20 nesou celý Mariin chvalozpěv.
Maria je oslavena jako Matka věřících, svatyně Krista a svítání spásy. Opakovaná prosba, aby za nás orodovala u Syna, přímo navazuje na dnešní modlitby o její přímluvu.
Píseň děkuje Bohu za Marii jako Matku, bránu nebe a útočiště trpících. Její mateřská přímluva dobře souzní s prosbou, aby Bůh na Mariinu přímluvu proměnil naše trápení v radost.
Píseň oslavuje Marii jako přečistou Rodičku Pána a zasazuje její mateřství do celého Kristova vykupitelského díla. Zdůrazňuje tak její jedinečnou službu spáse, připomenutou dnešní modlitbou po přijímání.
Litanická prosba „oroduj za nás“ zdůrazňuje Mariino mateřství, ochranu a pomoc v trápení. Zvláště dobře odpovídá dnešní prosbě o zdraví duše i těla a proměnu trápení v radost.
Píseň vzývá Marii jako přímluvkyni u Otce, Syna i Ducha Svatého a prosí o odpuštění i duchovní sílu. Tím vhodně spojuje mariánskou památku s výzvou Evangelia k obrácení.
Maria je oslovena jako Hvězda a Brána nebes a věřící se dovolávají její mateřské přímluvy. Píseň zároveň připomíná její čistotu a cestu ke Kristu, což odpovídá následování Mariina příkladu.
Antifona oslavuje Marii jako Královnu, Matku milosrdenství a orodovnici, která ukazuje věřícím svého Syna. Zmínka o požehnaném plodu jejího života se blíží Antifoně k přijímání o Marii, jež nosila Syna věčného Otce.
Obraz Jitřní hvězdy představuje Marii jako tu, která předchází Kristu, Slunci věčné spásy, a svými ctnostmi vede věřící k nebi. Její ctnosti zde zároveň působí jako vzor služby a věrnosti.